Nový začátek
úterý 20. října 2009
„Novinky u Blanciiizzz“ se změnili na „Ze života požitkáře“.
Paradox…Vypijte tři Redbully před pařbou a stejně se vám chce za chvíli spát. Ale zkuste si dát jen tak jeden večer k počítači na chuť a můžete se ztotožnit s angorským králíkem na perníku.
Takže v mém mozečku prolitým krví plnou taurinu a kofeinu svitnul nápad na vytvoření téhle rubriky. Zřejmě to bude jenom hrnec nesmyslných žvástů o zážitcích, postřezích a bezvýznamných pocitech a problémech požitkáře. Ale koneckonců což, žádný vyhlídky na Nobelovku za literaturu nejsou a třeba se semnou někdo v určitých chvílích ztotožní a pak, milý přátelé, je ta správná chvíle na koment, jež čeká na konci každého příspěvku.
"Požitkář, těší mě :)"
PROČ POŽITKÁŘ?
Ti zvídavější se možná budou ptát, co vlastně ten název. No za požitkáře považuju sama sebe, jako člověka, který si na nic nehraje, dělá věci, které ho baví, nekouká moc do budoucnosti a ani do minulosti, prostě si žije dneškem a baví se, jak nejlíp umí.
To mi zrovna připomnělo jednoho mladšího kamaráda, který večer co večer chodí do místní hospody, hraje automaty, dá si dvě nebo i šest piv a jde domů, po cestě si dá jointa a jde spát. Ráno do školy, kde okukuje holky, přijede domů, jde si lehnout, večer vstane a jde zase do hospody, kde si zahraje automaty, dá si dvě nebo i šest….no dál už to znáte. Když ho chci vidět, už se s ním ani nedomlouvám přes telefon, prostě vím, kde ho najdu. Když jsem se ho nedávno ptala, proč vlastně takhle žije, po dlouhém zamyšlení a následovného smíchu, se mi dostalo odpovědi „No mě to baví, žiju dneškem“.
Takže každý si žije po svém. Všichni jsme požitkáři, akorát každý si to přebírá jinak.
Ok, konec úvodních keců a hurá na keci jiné
CIGARETY
„Kdo nekouří, nedělá nic.
Kdo kouří, přemýšlí o životě“
(J.W. von Goethe)
Věčné téma :D
Jeden můj známý „Pepe“ koktá. Díky bohu, už není moc chytráků co by se posmívali lidem, co mají takovouhle „nemoc“, ale pokud se jedná o srandu myšlenou dobře, občas se to povede. ..Jednou jsme takhle s Pepem a ještě pár lidma stáli před školou a kouřili. Přišel kamarád, sáhl do kapsy, vytáhl krabičku Malborek a ptá se: „Chcete někdo?“ Pepemu se rozsvítili očka a začal koktat „Jájájjjájájá já“ Nabízející kamarád se na něj otočil s tázavým pohledem a povídá „No kurva Pepe kolik těch cigár chceš?!“
Já, jako správný požitkář samozřejmě taky kouřím. První cigaretu jsem měla asi v páté třídě. Ale nechytlo mě to…Pak mi trvalo asi ještě čtyři roky, než se mi chuťové buňky prodřeli na tu právnou fázi, kdy se, po vyčerpávajících 7-mi hodinách ve školní lavici, po vdechnutí nikotinového zázraku snížila tepová frekvence z 200 tepů za minutu na normálnějších 90. Od té doby je to věc, která mě baví a chutná. Hodně lidí, asi tak 98% z těch kouřících co znám, si stěžují, že by chtěli přestat, ale že nemůžou, že jsou závislí. Blbost…Dobře, blbost podle mě. Pokud chci, opravdu chci, tak přestanu. Mě osobně kouření život nijak nestěžuje. Jediné co mi vadí je zápach z cigaret. Koho zaujme člověk, byť sebekrásnější, když svou vůní už z dálky připomíná dobře zavedenou tabákovou plantáž v době sklizně. Ale jinak mě kouření neomezuje. Co se týče sportu, chodím na školu, kde mám tělocvik 6 hodin týdně, v osobním životě tancuju, jezdím na in-linech a kole…A pohoda, žiju a dýchám
Ale to má asi každej jinak. Například kámoš, co zamnou jede na kole. Jeho kašel, chrchel nebo jak to nazvat, mě , i přez nebezpečí, že mě v protisměru něco sejme, donutí se otočit a poslechnout si dovětek, završující odplivnutí nechutně zeleného chcrchlíčku „Krávoo, mě to dneska roztrhá.“ Ale což, pak následuje, stále během jízdy, šmátrání v kapse, cvaknutí zapalovače a po pár metrech řinčení, bum, prásk, a „ku*va“, do „pí*i“ a taky „do p*dele“. Můj milej kamarád spadnul z kola, které je na šrot, kamarádovo ruka taky, stejně tak jako jeho koleno. Ale on leží na zemi, usmívá se a vesele kouří dál…Hm…požitkář jak má být. Přezdíváme mu Džuzna (bude lepší, když tenhle cvok bude mít na tomhle blogu svojí pravou identitu, protože se o něm zaručeně nezmiňuji naposled).
E-CIGARETA
Když už jsem u něj, právě Džuzna si koupil E-cigaretu. Možná jste o tom slyšeli. Elektronická cigareta vznikla na základě protikuřáckého tažení ve společnosti. Vynalezli ho naši východní všeumělové-Číňani. A to víceméně kvůli olympijským hrám. Aby tam kluci neměli nepořádek z všudypřítomných vajglů, usmysleli si tenhle „zázrak“.
Citace: „Dnes se již elektronická cigareta vyrábí v mnoha variantách, základní princip fungování je však stejný: jakmile e-kuřák potáhne z cigarety, začne se zahřívat žhavicí tělísko, které svým teplem z přiléhající patrony odpařuje páru obsahující nikotin. V e-cigaretě nic nehoří, nevzniká tedy dehet, oxid uhelnatý a tisíce dalších škodlivých látek jako u cigarety klasické. E-kuřák tedy škodí méně sobě i svému okolí, svou potřebu získávat nikotin, zaměstnat ruce a dodržovat uklidňující rituálky však uspokojí.“
Další Info na e-cigareta.cz
Už jako malá jsem poslouchala Šimka a Grossmana. Právě jedna z jejich povídek je o kouření. V článku jsem z ní kousek použila. Je dost povedená, kdo by měl zájem si ji přečíst najde ji ZDE.
Kdo nemá náladu na čtení, může si jí poslechnout ZDE.
0 komentářů: to “ Nový začátek ”
Okomentovat