BLANCiiizzz

Jó dobře, popravdě jsem se spráskala za všedního dne. Jenže já za nic nemůžu, přijdu si takhle úplně nevinně do hospody za kámošema s myšlenkou na jedno malý pivečko, aby se Blanciiizzz na zítřek hezky spinkalo. No jo, ale háček se vždy najde a mojí (ne)smůlou byl fakt, že jeden z přítomných slavil narozeniny. A jelikož jsem se ocitla ve společnosti ne zrovna normálních lidí (hm, co je normální?no o tom zase někdy jindy) tak se pila jedině a neomluvitelně VODKA. A musím říct, že ne málo, ostatně, narozeniny jsou jednou za rok.


Kdybych to měla brát podle toho, jakto možná někteří z vás pochopili, že když je to jednou za rok, tak to nevadí. Jenže narozdíl od narozenin vodka není jen jednou za rok, u mě se vyskytuje poměrně často a to hlavně v přítomnosti mojí kámošky Jany. Postupně se s ní budete seznamovat v průběhu týhle rubriky, ale co vám hodně prozradí je přezdívka, kterou si vyloužila na jedný garden party a to sice "nachcanina" Jo přezdívka je to docela vulgární, mohla by někomu tak přijít, ale Jana to bere s humorem, i když je velice šťastná, když si na to přízvisko vzpomeneme v přítomnosti lidí, na které zrovna nemá v plánu udělat opilecký první dojem. Ale dost o Janě.


Jo ta vodka. No tak právě s touhle kámoškou máme jeden "rituál", že pokud přijdeme někam do baru, na disko nebo prostě někam zakalit a zapařit, tak první kroky nás táhnou k baru, na němž se za pár chvilek zaleskne sklenička Findlandia vodky. Mám ten průzračně čistý patok fakt ráda. Ochutnala jsem v životě spoustu alkoholu a pochutnám si i na, jak se říká, "tlamolepech". Ale...vodka je prostě vodka :)

BusinessWeek provedl pokus s lidmi, kteří pravidelně pijí svou oblíbenou značku vodky.Prokázalo se v něm, že ani pravidelní konzumenti od sebe nerozeznají jednotlivé značky vodky.
No to pardon, ale já jsem právě včera na "vodkovém" večerníčku vodky rozeznala. I přes to, že nemá vyloženě typické aroma a chuť. Věděla jsem, že nepijeme Finskou ani Absolutku. V duchu jsem se modlila, ať to není Božkov. Takhle slečna, byť levná, si nerozumí s mým žaludkem a po 6-tém panáku jsem se otáčela na bar a snažila se zachytit, co to vlastně barman nalévá. Nemohla jsem ani ceknout, jelikož všechno pití mi bylo placeno a vymýšlet si jakou značku bych chtěla, na to nejsem ke svým přátelům dostatečně drzá.
O chvíli déle, přišla řeč na různé druhy vodky a já jsem mezi řečí utrousila, že to co pijeme není Finlandia. Kamarád se ohradil, že je. Následný rozhovor pokračoval ve stylu dětských pískovišť a hádání se o bábovičky. Nakonec se kamarád zvedl a odtáhl k baru, kde se zeptal barmana, co to vlastně celý večer pijeme. Odpověď ho, soudě podle výrazu jeho tváře, neuspokojila. Pili jsme Amundsen vodku. Poté,co se omluvil a usoudil, že jsem měla pravdu, se zeptal, zda mají Finskou. Měli. Kamarádovo prosba? "Od teď téhle slečně jedině Finskou prosím." Možná bych to neměla zmiňovat, ale mě to nedá... Kamarád je původem z Ukrajiny a ve vodce se řekněme koupal odmala. (Když pomineme fakt, že vznik vodky není docela znám, ale udává se Polsko, Rusko, s Ukrajinou by to nemělo mít souvislost). Přesto jsem se cítila jako vítěz :)
Co k tomu dodat, to, že to byl velice "zajímavý" večer a že jsem pak ještě po příchodu domů sedla na kolo a jela za kamarádkou, v lehce společensky unaveném stavu, to už není téma dnešního příspěvku :)

Se svým panelem pravidelných spotřebitelů BusinessWeek dále sestavil žebříček nejlepších vodek jen podle subjektivních pocitů. Na prvním místě se umístila vodka Ketel One spolu s vodkou Ciroc. Na druhém místě skončil Smirnoff, na třetím Grey Goose. Na dalších místech se objevili Abslout, Stoličnaja, Belvedere nebo Finlandia.



Ketel One, Grey Goose,Absolut a samozdřejmě Finlandii jsem pila, ostatní bohužel nemůžu srovnat. Ale jak je známo. Vodky se liší pouze jemně, tím pádem rozdíly u těch "lepších" vodek jsou minimální. Ketel One a Grey Goose jsem ochutnala a s chutí si dala ještě dvě skvěničky od každé. Ale i když mi obě chutnaly, určitě zůstanu u své oblíbené Finlandie. Už z důvodu že je téměř všude dostupná a cena přijatelná.



Možná bych se měla zmínit i o ochucených vodkách. Ale jelikož jsem zastánce názoru, že vodka má obsahovat jen základní suroviny-jako jsou brambory, rýže, nebo obilí, sirup a cukrovou řepu(všechno "navíc" už je prostě...navíc :) , tak toho o nich moc nevím, co se chuti týče, moc jim neholduji. Ale něco by se našlo...
Dobře dobře, když nepočítám takové ty po domácku vyrobené vodky, jako je s citronem, s feferonkami, s česnekem, s gumovými medvídky, limetkou a třeba větví z borovice, co se u nás běžně dělá povinně na Silvestra :) tak jsem pila kupované ochucené vodky třeba mátovou, kávovou a melounovou. Je to bez cukru, není to tedy likér ale jde to :) I když při tom člověk zapomene, že pije vodku.
Nejznámější značkou ochucených vodek je podle mě Skyy vodka(USA). Amerika hold vede velikou propagaci, což jsou milý chlapíci lehce vedle. Už proto, že je ochucená vodka u našich vzdálených přátel známá jako "kořalka" i když se kořalka vyrábí úplně jiným způsobem. Tak se kluci držte svého Bourbonu, je to ostatně váš národní destilát :)

„Novinky u Blanciiizzz“ se změnili na „Ze života požitkáře“.

Paradox…Vypijte tři Redbully před pařbou a stejně se vám chce za chvíli spát. Ale zkuste si dát jen tak jeden večer k počítači na chuť a můžete se ztotožnit s angorským králíkem na perníku.
Takže v mém mozečku prolitým krví plnou taurinu a kofeinu svitnul nápad na vytvoření téhle rubriky. Zřejmě to bude jenom hrnec nesmyslných žvástů o zážitcích, postřezích a bezvýznamných pocitech a problémech požitkáře. Ale koneckonců což, žádný vyhlídky na Nobelovku za literaturu nejsou a třeba se semnou někdo v určitých chvílích ztotožní a pak, milý přátelé, je ta správná chvíle na koment, jež čeká na konci každého příspěvku.

PROČ POŽITKÁŘ?

Ti zvídavější se možná budou ptát, co vlastně ten název. No za požitkáře považuju sama sebe, jako člověka, který si na nic nehraje, dělá věci, které ho baví, nekouká moc do budoucnosti a ani do minulosti, prostě si žije dneškem a baví se, jak nejlíp umí.
To mi zrovna připomnělo jednoho mladšího kamaráda, který večer co večer chodí do místní hospody, hraje automaty, dá si dvě nebo i šest piv a jde domů, po cestě si dá jointa a jde spát. Ráno do školy, kde okukuje holky, přijede domů, jde si lehnout, večer vstane a jde zase do hospody, kde si zahraje automaty, dá si dvě nebo i šest….no dál už to znáte. Když ho chci vidět, už se s ním ani nedomlouvám přes telefon, prostě vím, kde ho najdu. Když jsem se ho nedávno ptala, proč vlastně takhle žije, po dlouhém zamyšlení a následovného smíchu, se mi dostalo odpovědi „No mě to baví, žiju dneškem“.
Takže každý si žije po svém. Všichni jsme požitkáři, akorát každý si to přebírá jinak.

Ok, konec úvodních keců a hurá na keci jiné 

CIGARETY


„Kdo nekouří, nedělá nic.
Kdo kouří, přemýšlí o životě“
(J.W. von Goethe)



Věčné téma :D
Jeden můj známý „Pepe“ koktá. Díky bohu, už není moc chytráků co by se posmívali lidem, co mají takovouhle „nemoc“, ale pokud se jedná o srandu myšlenou dobře, občas se to povede. ..Jednou jsme takhle s Pepem a ještě pár lidma stáli před školou a kouřili. Přišel kamarád, sáhl do kapsy, vytáhl krabičku Malborek a ptá se: „Chcete někdo?“ Pepemu se rozsvítili očka a začal koktat „Jájájjjájájá já“ Nabízející kamarád se na něj otočil s tázavým pohledem a povídá „No kurva Pepe kolik těch cigár chceš?!“


Já, jako správný požitkář samozřejmě taky kouřím. První cigaretu jsem měla asi v páté třídě. Ale nechytlo mě to…Pak mi trvalo asi ještě čtyři roky, než se mi chuťové buňky prodřeli na tu právnou fázi, kdy se, po vyčerpávajících 7-mi hodinách ve školní lavici, po vdechnutí nikotinového zázraku snížila tepová frekvence z 200 tepů za minutu na normálnějších 90. Od té doby je to věc, která mě baví a chutná. Hodně lidí, asi tak 98% z těch kouřících co znám, si stěžují, že by chtěli přestat, ale že nemůžou, že jsou závislí. Blbost…Dobře, blbost podle mě. Pokud chci, opravdu chci, tak přestanu. Mě osobně kouření život nijak nestěžuje. Jediné co mi vadí je zápach z cigaret. Koho zaujme člověk, byť sebekrásnější, když svou vůní už z dálky připomíná dobře zavedenou tabákovou plantáž v době sklizně. Ale jinak mě kouření neomezuje. Co se týče sportu, chodím na školu, kde mám tělocvik 6 hodin týdně, v osobním životě tancuju, jezdím na in-linech a kole…A pohoda, žiju a dýchám 

Ale to má asi každej jinak. Například kámoš, co zamnou jede na kole. Jeho kašel, chrchel nebo jak to nazvat, mě , i přez nebezpečí, že mě v protisměru něco sejme, donutí se otočit a poslechnout si dovětek, završující odplivnutí nechutně zeleného chcrchlíčku „Krávoo, mě to dneska roztrhá.“ Ale což, pak následuje, stále během jízdy, šmátrání v kapse, cvaknutí zapalovače a po pár metrech řinčení, bum, prásk, a „ku*va“, do „pí*i“ a taky „do p*dele“. Můj milej kamarád spadnul z kola, které je na šrot, kamarádovo ruka taky, stejně tak jako jeho koleno. Ale on leží na zemi, usmívá se a vesele kouří dál…Hm…požitkář jak má být. Přezdíváme mu Džuzna (bude lepší, když tenhle cvok bude mít na tomhle blogu svojí pravou identitu, protože se o něm zaručeně nezmiňuji naposled).

E-CIGARETA

Když už jsem u něj, právě Džuzna si koupil E-cigaretu. Možná jste o tom slyšeli. Elektronická cigareta vznikla na základě protikuřáckého tažení ve společnosti. Vynalezli ho naši východní všeumělové-Číňani. A to víceméně kvůli olympijským hrám. Aby tam kluci neměli nepořádek z všudypřítomných vajglů, usmysleli si tenhle „zázrak“.
Citace: „Dnes se již elektronická cigareta vyrábí v mnoha variantách, základní princip fungování je však stejný: jakmile e-kuřák potáhne z cigarety, začne se zahřívat žhavicí tělísko, které svým teplem z přiléhající patrony odpařuje páru obsahující nikotin. V e-cigaretě nic nehoří, nevzniká tedy dehet, oxid uhelnatý a tisíce dalších škodlivých látek jako u cigarety klasické. E-kuřák tedy škodí méně sobě i svému okolí, svou potřebu získávat nikotin, zaměstnat ruce a dodržovat uklidňující rituálky však uspokojí.“
Další Info na e-cigareta.cz


Už jako malá jsem poslouchala Šimka a Grossmana. Právě jedna z jejich povídek je o kouření. V článku jsem z ní kousek použila. Je dost povedená, kdo by měl zájem si ji přečíst najde ji ZDE.
Kdo nemá náladu na čtení, může si jí poslechnout ZDE.